Úspěšné 4 fotopointy v hodslavské krajině nazvané Umělecké vyhlídky Františka Palackého mají konečně další pokračování - pátý fotopoint nazvaný Hodslavský kroj. Návštěvníce si mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jak jim sluší hodslavský kroj. K dispozici jsou kroje pro různý věk i postavy.

Pátý fotopoint je umístěn uvnitř rodného domku Františka Palackého, a to na místě nejkrásnějším: v jeho rodné světničce u vyřezávané kolébky malého Františka. Návštěvníci mají možnost si hodslavský kroj vyzkoušet po prohlídce. Otevřeno je každou sobotu 10,00 - 17,00 hod, od května do září.

Měl charisma a to, čemu dnes říkáme "drive". Narodil se jako chudý ogar v Hodslavicích, ale už ve 40 letech byl známý v celé Evropě. Ať už jste přijeli do Říma, Paříže, Berlína či Vídně a zeptali se ve vzdělané společnosti, kterého Čecha znají, řekli jen:  "Palacký". Byl často zván do společnosti, kterou uměl bavit a byl vítaný i v nejvyšších kruzích, kde se nebál říct svůj názor. Milovaly ho krásné a inteligentní ženy. Hrál skvěle na piano i harfu, rád a dobře tančil. Dobře se oblékal a udržoval si štíhlou figuru, aby byl zdravý a zvládl své obdivuhodné životní tempo a náročné cíle. Věřil v sílu ducha, vzdělanosti a pravdy.

Byl geniální. Už v pěti letech četl Bibli. Měl téměř absolutní paměť a přemýšlel velmi komplexně. Ve svých 22 letech uměl 16 jazyků, ve kterých studoval i mluvil. V každé společnosti, i aristokratické, vynikal svou inteligencí a vzdělaností. Jako student nedosáhl univerzitního vzdělání, protože na ně něměl dostatek peněz. Svůj doktorský titul si vysloužil studiem při  práci. Byl na svou dobu nadčasově tolerantní v náboženství - jako evangelík měl harmonické manželství s katoličkou.  Přemýšlel originálně. Některé jeho myšlenky jsou překvapivě aktuální i po 200 letech. 

Žil odvážně a moderně. Jako český vlastenec, což v jeho době vyžadovalo velkou odvahu. Byl téměř celý život sledován policií a cenzurován. Jako obezřetný rebel uměl balancovat na okraji možností tehdejšího tvrdého režimu. Odvážně podporoval české vlastence, i ty nežádoucí, třeba Karla Havlíčka Borovského. Svoboda pro něj nebyla prázdné slovo. Cestoval. V době, kdy většina lidí cestovala jen do vedlejšího města, on každý rok procestoval několik měsíců. Pěšky, kočárem, parochodem, později vlakem. Je neuvěřitelné, kolik toho stihl a vykonal. V mnohém předběhl svou dobu.